23.6
|
|
První
ani druhý den cesty není na mapě zakreslen. Prostě jsme se vydali
v šesti, nazdařbůh, někam na jih...... (já, Fabia, dvě mladý
kočky, bělovousovlasý ornitolog a teta na střeše). Po cestě jsme
navštívili Swarovského. Ne že bychom ho nějak moc znali, ale návštěva
jeho expozice umělých drahých kamenů a umělé alpské přírody
prý patří k základnímu vzdělání.
|
24.6
|
|
Druhý den jen přesun z kraje
jablek, vína a hruštiček k jezeru Garda. Prostě koupačka ve
"sladké" vodě, povinný meloun u vstupu do pevnosti
v Sirmione, návštěva blízké Verony a pak jen noční přesun na
ranní trajekt do Livorna.
|
25.6
|
|
Ta šílená barva podkladu hraje s barvou puntíků
na mapě. To aby bylo jasno.....Ráno trajekt do Bastie, pak stoupačka
a klesačka přes Patrimonio do St Florent. Dotek moře a přes suché
pusté planiny do Corte, města, kde je ta pravá, drsná a tajemná
Korsika. My jsme zakempovali v údolí Restonica. Přírodně, bez
luxusu, ale ve stínu, v lese a s kouzelnou říčkou co umí tak
spolehlivě chladit "Plzeň" ...
|
26.6
|
|
Údolí Restonica - po zelené. tedy jen na mé mapě.
Na Korsice na značení moc nespoléhejte. Pokud je nějaké,
tak převážně kamennými mužiky. My jsme se vydali k Lac de Melo a
Lac de Capitello. Dokonce i pršelo...
|
27.6
|
|
Výlet do údolí na kaskády Anglais. Přes Corte,
Venaco, před Vivariem nádherná sonáta třech mostů. Kaskády jsou
kousek za Vizzavonou. Obyčejně senzační místo pro koupání a vyhřívačku
na rozpálených kamenech. Pro nás ten den bylo koupání
nostalgickou nutností, ale vyhřívačka nebyla....jóóóó vzpomínky
na horké kameny z r. 2003...
|
28.6
|
|
Po modré nejen k prosperitě, ale i na Monte Cinto.
Na nejvyšší horu Korsiky jsem dupal už podruhé. Tentokrát převýšení
1700 m, šli jsme jen ve třech, ale šlo to až neuvěřitelně
lehce. Kdo nebyl na Cintu, nebyl na ostrově.
|
29.6
|
|
Po žluté se přesouváme z Corte do Porta. Divokým
údolím, kde si Fabka trojku moc neužila. Zastávka u přehrady
Calacuccia, koupačka v tůni pod párečkem starých mostů. Pak
prasečí ráj v chráněném lese Du Valdu Niellu a večer červené
víno v luxusním campu s bazénem...
|
30.6
|
|
Jak říká průvodce: "Z Porta do pitoreskních
skal Calanche" je jen co by kamenem dohodil. Přívlastek
"pitoreskní" je víc než příznačný, i kdybyste nevěděli,
co to "pitoreskní" vlastně znamená. My taky úplně přesně
nevěděli, tak jsme to zalili růžovým a odpoledne strávili na písečné
pláži někde za pianem, pardon Pianou.
|
1.7
|
|
Tenhle super pohodový den byl jen o sluníčku. Představte
si něco kolem 30-ti stupňů. Koryto říčky. Koupel, pohoda na šutru.
Koupel, pohoda na kameni. Koupel, pohoda na vyhřátém placáku.
Koupel, pohoda, pohoda, pohoda...
|
2.7
|
|
Ten den jsme kličkovali na sever po pobřeží. Všude
sucho, vyprahlo, míjeli jsme vyhublé krávy živé snad jen z olizování
asfaltu. Náš ptákovědec poprvé vybalil dalekohled se stativem a
zkoumal želvy či co tajemného v deltě řeky Fangu. Pak jsme
popojeli do Calvi. V Calvi na nás dýchla atmosféra francouzské
cizinecké legie. Na zpáteční cestě koupel..... zase jiná pláž,
tentokrát skalní útesy.
|
3.7
|
|
Dost luxusu v Portu. Odjíždíme s druhou zastávkou
v Calanche. Ty červené skály jsou fakt "Pitoresque" od A
do Z. Přejezd do campu v Tizzanu (kousek za Sartene).
|
4.7
|
|
Bonifacio.Tak to je město, po kterém jsem toužil
od roku 2003. Tehdy jsem ho nestihl. Tentokrát jsem HO viděl,
nakousl, načal....ale neprožil. Tento zázrak chci vychutnat ještě
jednou, nabrat ho do žil, nadýchat se ho, nasát, nacucnout jím.. a
to nejde za den... Večerní příboj v Tizzanu opět nezklamal. To je
opera, to je balet, to je HIP-HOP, to jsou mořské orgie ladné, s grácií......ujíždím
na něm...
|
5.7
|
|
Filitosa je pro mě nová zkušenost. Místo klidu,
meditace, místo přemýšlení o životě, místo kde si sednete na
kamen na který před tisíci lety usednul jinej floutek, aby se
koukal jak se mu pasou ovce. Vám se dneska houpá Nikon kolem krku, máte
žízeň, tři sta Euro v kapse a myslíte na to, jestli si dáte oběd
v hospodě u vstupu nebo "Trenčianský párok s fazulí" na
plyňáku v kempu.
|
6.7
|
|
Tak to je úplný konec. V Tizzanu jsme zabalili.
Zastávka na Col De Bavella, kam bych se rád ještě vrátil malinko
popolézt po kopcích. Kousek za Bavellou jsou kaskády Polischelu.
Proti proudu mírně dobrodružné výstupy. Po proudu "maximální
adventura". Tu si nechám na příště - prostě zaplatit si
doprovod a slanit Polischelu s neoprenem a jištěním. Tentokrát
jsme byli asi u desáté kaskády z osmnácti. To je výzva NE????
|
7.7
|
|
Do
Evropy jsme se dostali "nočňákem" z Bastie do Livorna.
Trajekt byl skoro prázdný, tak se dalo hajat i na žíněnce v dětském
hřišti. Jo a za Livornem je kousek Pisa, kde mají takovou
"divnou" věž, ale asi jim to nese, tak jí tam hejčkají
už pár pátků.... My jsme po Pise pelášili nahoru na Brener. Dvě
pikolina v Itošce, jedno v Rakousku, fronta na přechodu ve Dvořišti
a pak už jen dlooooooooháááááááá postel s peřinou....
|