Warscheneck (2388)

Oblast: Warscheneck Gruppe
léto 2000
     war_mapa.jpg (119897 bytes)
mapa Freytag & Berndt č. WK 082
war1.jpg (46671 bytes)
K pohoří Warscheneck Gruppe  je možno se dostat z několika směrů. Nejpohodlnější je zřejmě dojet autem po dálnici A9 k Městečku Spital am Pyhrn. Tam z dálnice odbočit, prohlédnou si nádherný barokní kostel a pokračovat po staré cestě směr na Pyhrn pass. Ještě před sedlem po pravé straně je nástupní stanice na  lanovou dráhu, která Vás po kolejích dopraví na Wurzeralm do výšky asi 1427 m.
war2.jpg (52582 bytes)
Od Wurzeralmu, kde se dá v zimě i obstojně lyžovat,  vydejte se  (už po svých) alpskou magistrálou [201] směrem k skalnímu útvaru Rote Wand (1872). Ta skála je opravdu načervenalá od železitých minerálů.
war9.jpg (65939 bytes)
Než dojdete do sedla pod Rote Wandem, minete roztomilé malé jezírko Brunnsteiner See (1422), kde je určitě pěkné posedět.
war3.jpg (68797 bytes)
Překročíte Mrtvého muže - totiž vrchol Toter Mann (2137). 
war4.jpg (77217 bytes)
Vlevo nahoře pak uvidíte již Warscheneck. Musíte však přejít po hřebeni nad Glöckelkarem, což však není vůbec nebezpečné.
war5.jpg (43753 bytes)
Z hřebenu uvidíte sousední skalní stěnu Ramesch (2119). Tam sice značka nevede, ale i pohled na rozpadající se vrstevnatou skálu stojí za to.
war8.jpg (44769 bytes)
Před vrcholem nezapomeňte odbočit z magistrály doleva. Na vrcholu Warschenecku (2388) se pak už jen kochejte.
war6.jpg (48878 bytes)
Tahle paráda z vrcholku je pohled na západ na význačné vrcholy pohoří Totes Gebirge. Uprostřed Gr. Priel (2515) a vlevo od něj špičatější Spitzmauer (2446).
war7.jpg (55055 bytes)
Na východě uvidíte vlevo Gr. Pyhrgas (2244) a vpravo Bosruck (1992). V popředí na fotce zmíněná stěna Ramesch a bystré oko zahlédne úplně vlevo i "Červeňáčka" - Rote Wand. Ten palouček uprostřed je Wurzeralm, kam my jsme se vraceli cestou přes Widerlechnerstein. Cesta je značená jako "jen pro zkušené", je jištěna lany, ale při troše opatrnosti nenarazíte na nic, co by Vás při normálním počasí mohlo překvapit.
Tuhle stránku věnuji člověku, který mě doprovázel, ale vůbec se nechtěl fotit - díky.